Co dělat, když mám něčeho nedostatek? Bible mi vždycky nejdřív připomene moji vlastní vinu. Neříká, že všechno ostatní je v pořádku, že ostatní jsou bez chyby. Jen upozorní, že sebe mohu změnit nejsnadněji, a že pokud mi skutečně jde o řešení vlastní situace, je nejlepší začít u sebe.
Zdá se, že největším problémem obyvatel České republiky je jejich finanční situace. Tak to říkají sociologické průzkumy, v běžné řeči jde o nedostatek peněz. Mám málo, nevycházím s výplatou.
Co s tím? „Může za to vláda,“ zní ta nejlacinější odpověď. „Ta by to měla i napravit.“ Je až s podivem, jak je člověk stále stejný. Když otevřu biblickou knihu Genesis a čtu si příběh ze zahrady Eden, příběh Adama a Evy, nacházím tam totéž. První lidé přestoupí Boží zákaz, nedají na dobrou radu a snědí ovoce zakázaného stromu. A když se pak Hospodin Adama ptá, co že to provedl, Adam říká: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ Já ne, já za to vůbec nemůžu, to ta žena! A kdyby jen to! Adam říká: „Ta žena, kterou jsi mi dal…“ Hospodine, vždyť za to vlastně můžeš Ty!
A jsme u té vlády. Není snadnější výmluvy, než ukázat na někoho, kdo má nějakou moc. A zdaleka to nemusí být Ten Nejvyšší, Strakova akademie nám docela stačí. Nebo třeba i můj soused, který tu moc získal náhodou. Bydlí vedle, má to blízko, může mi škodit. Α může za to, že se mi nedaří.
Teď si, prosím, dobře rozumějme! Vůbec nechci říct, že to je Váš případ. Ba ani netvrdím, že okolnosti nemohou být zlé! Nic takového. Vím, že někdo má život těžší, zatímco jinému jde mnoho věcí samo. Mám pochopení pro ty, kterým se nedaří, kteří už nevědí, kudy kam, kdo jsou na všechno sami a nemají už ani sílu něco řešit. Vím o zoufalství, které na mnohé doléhá.
Hledám ale biblické odpovědi na aktuální otázky doby. Ty nemusejí být příjemné, nemusejí odpovídat našim představám. Podle mé zkušenosti ale bývají užitečné. A tak je i sám sobě připomínám.
Ta první: Bible mi vždycky nejdřív připomene moji vlastní vinu. Neříká tím, že všechno ostatní je v pořádku, že ostatní jsou bez chyby. Jen upozorní, že sebe mohu změnit nejsnadněji, a že pokud mi skutečně jde o řešení vlastní situace, je nejlepší začít u sebe. Popravdě řečeno, asi nikdy neleží chyba jen na někom jiném či na okolnostech. Na každé své těžkosti nesu i já nějaký podíl. Pokud si to přiznám, bude to osvobozující. U sebe totiž mohu posoudit, co se změnit dá, a na co bych si měl zvyknout. Málokdy už nejde změnit vůbec nic.
Změna ovšem nebývá snadná. Nemohu třeba najít práci – ono by ale stačilo se rekvalifikovat, přestěhovat se, vzít práci, která se mi zdá podřadná. Pokud nic neudělám, je to zřetelným znamením, že pracovat vlastně nechci. A k tomu říká apoštol docela tvrdě: „Kdo nechce pracovat, ať nejí!“
Bible ovšem mluví jinak než lidé, naše přísloví řekne: „Kdo nepracuje, ať nejí.“ Nebere ovšem v úvahu ty, kteří pracovat z objektivních příčin nemohou. Způsobilost pracovat ale nakonec nebude posuzovat člověk, ten se dá oklamat. Bůh dobře rozpozná rozdíl mezi „nemohu“ a „nechce se mi“.
Co když ale pracovat skutečně nemohu a nemyslím si to jen já sám, případně moji přátelé? Když to poznávají i ostatní? V takových případech máme sklon volat po změně podmínek, zákonného rámce, po nějakém zvýhodnění. Dostáváme se znovu k té vládě, u které jsme začínali, mluvíme o pozitivní diskriminaci.
Je správná? Bible nám překvapivě řekne: „Nebudeš nadržovat nemajetnému,“ nebo na jiném místě, možná zřetelněji: „Ani nemajetnému nebudeš v jeho sporu nadržovat.“ Spravedlnost měří všem stejně. Lidé ale mívají různé výchozí podmínky, různé schopnosti! Ty není třeba kompenzovat?
V biblickém pohledu ne, spravedlnost totiž není rovnost, jakkoli by to mnozí tak rádi viděli. Kde nerovnost řeší právo, dopadnou všichni špatně. Kde se bere bohatým a dává chudým, byť třeba daňovým systémem, ale silou zákona, ztratí bohatí motivaci a všichni skončí v bídě. Už jsme takových případů viděli v historii světa několik.
Bible volá po milosrdenství. Učí pomáhat, rozdávat, chválí štědrost. Předpokládá ale pravdivost, pravdivý pohled na sebe a ochotu se sebou něco dělat. Kde nic z toho není a kde se argumentuje pouze nárokem, ani milosrdenství příliš nekvete.
Za Rádio 7: Petr Raus
