Petr Pavel zvítězil a nebudu zastírat, že z toho mám velikou radost. Abych pravdu řekl, nepočítal jsem s tím, že zvítězí o 800 000 hlasů, tedy rozdílem patnácti procent! Obával jsem se, že naše politika bude pokračovat v „tradici“, kdy volby rozhodne lež nebo špína vytažená mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby.
V případě první volby Miloše Zemana ho zachránilo strašení, že Karel Schwarzenberg „bude vracet majetek sudeťákům“ a několik naprosto čistokrevných lží, které měly toto obvinění stvrdit. V dalších volbách se Zemanovi podařilo udělat z protikandidáta Jiřího Drahoše „vítače migrantů“.
Andrej Babiš se tentokrát pokusil o něco podobného a vykreslil generála Petra Pavla jako válečného štváče. Tuto kartu měl připravenou již předem, protože hned v následujících dnech byly rozvěšeny billboardy líčící generála jako válečníka, zatímco Babiše jako mírumilovného diplomata. Všechna čest jeho marketingovému týmu. Neponechali nic náhodě.
Upřímně řečeno, obával jsem se, že mu to vyjde. Je to částečně dáno tím, že bydlím v Jeseníku, a tato část severní Moravy a Slezska je jednou z mála oblastí, kde Babiš zvítězil. Zpočátku jsem si říkal, že je hloupé a nebezpečné na kartu podobně laděných billboardů vsázet. Pak jsem si ale uvědomil, že to v dané situaci bylo racionální. Pokusím se vysvětlit proč.
Když Babiš vstoupil do politiky, tvořili jeho elektorát nikoli příznivci levice, ale spíše střední třída, znechucená stavem české politiky. Divil jsem se, kolik významných osobností ho zpočátku podpořilo. Tehdy „vyluxoval“ tuto voličskou skupinu. Když pak byl ve vládě, nejprve jako ministr financí a po dalších volbách jako její předseda, spojil se se sociální demokracií. Ta se prala za chudé lidi (vzpomene si ještě někdo na Janu Maláčovou, přezdívanou Venezuela?), ale smetanu slízl opět Babiš.
Jak se začal stále více otáčet doleva, postupně „vyluxoval“ i komunisty. Mnozí jsem si velice přáli, aby se komunisté nedostali do Parlamentu, ale byl to až on, díky komu se naše přání splnilo. Co mohl tedy nyní dělat? Zbyli mu okamurovci. Jeho tým správně odhadl, že na pravici i na levici už těžko někoho uloví, tak se pokusil „vyluxovat“ okamurovce. Tomio Okamura ale viděl, co se stalo s ČSSD, když se spojila s Babišem, a rozhodně se do jeho podpory nehrnul. Nu, žádný strom neroste až do nebe, a tak se ukázalo, že Babiš už nemá kde brát.
S Petrem Pavlem přichází do naší politiky zcela nový styl. Vyznačuje se velkorysostí a slušným zacházením s protivníky, to i s těmi poraženými. Generálova málomluvnost je v naší politice spíše výhodou než přítěží. Ve skutečnosti, kdyby došlo na lámání chleba, tak by se v praktických ohledech Babiš od Pavla možná moc nelišil. Mohl jej sice vykreslovat jako válečného štváče a sám sebe jako mírotvorce, ale ani jeden, ani druhý nejsou těmi, kdo rozhodují, jak se situace na Ukrajině bude vyvíjet.
Domnívám se, že navzdory Babišovu ostudnému tvrzení, že by nepodpořil spojence z NATO, pokud by byli napadeni, by ve skutečnosti „držel basu“ s ostatními evropskými politiky. Možná si ho idealizuji, a jistě nesdílím jeho hodnoty, ale považuji Babiše za racionálně uvažujícího člověka, který má ovšem ten nedostatek, že rychleji mluví, než myslí.
Jistě neplatí heslo „účel světí prostředky“, ale neplatí ani opak, totiž že „prostředky světí účel“. Pavlova slušnost z něj ještě nedělá dobrého politika. Přesto, zdá se mi, bude komunikaci mezi dvěma znepřátelenými stranami v Poslanecké sněmovně spíše usnadňovat. A ta komunikace je nezbytná, mají-li se vyřešit takové problémy, jako je děsivě narůstající schodek státního rozpočtu, energetická krize apod.
Když Petr Pavel jasně zvítězil, hodně se mi ulevilo. Těžko snáším aroganci, a té jsme si u předchozích dvou prezidentů užili víc než dost. Zdá se, že přichází zásadní změna.
Přeji panu generálovi hodně moudrosti i milosrdenství. A přeji nám všem, aby byl pro naši vlast požehnáním, nikoli zlořečením. My křesťané se za to jistě budeme horlivě modlit.
