Dikasterium pro nauky víry zveřejnilo minulý týden kladné odpovědi na otázky od brazilského biskupa, týkající se křtu transsexuálů nebo možnosti homosexuálů být kmotry či svědky svátosti manželství. Vyslovilo se také pro křest dětí homosexuálních párů, a to i v případě surogátního mateřství. Jednotlivé body přibližuje v textu teolog Zdeněk A. Eminger.
Brazilský biskup ze Santo Amaro Giuseppe Negri, narozený r. 1959, se 14. července letošního roku obrátil na Dikasterium pro nauky víry s dotazem, který se týká křestní praxe transsexuálních osob a možného kmotrovství homosexuálních osob u svátosti křtu a svědectví u svátosti manželství. Na rozdíl od v tisku probíraných dubií, která témuž dikasteriu zaslala nedávno pětice odbojných kardinálů, má Negriho šest otázek reálný základ v každodenním životě římskokatolické církve.
Biskup José Negri se pochopitelně neptá jen z osobního zájmu. Jeho dotazy jsou položeny formou „pro populo“ – pro lid. Ptá se veřejně úřadu, který má na starosti rozvíjení a ochranu katolické nauky, zvláště ve věcech víry a mravů. Negriho otázky (dubbia) nemají za cíl přivést dikasterium, potažmo papeže, do úzkých. Jde o potřebné tázání, které se po celé planetě týká mnoha tisíců katolických křesťanů, žadatelů a čekatelů křtu a těch, kteří vstupují do manželství a vybírají si svědky pro svátost, již si před Bohem darují. Papež se prostřednictvím dikasteria odkazuje na potřebu obezřetnosti, a to zvláště tam, kde by tyto svátostné úkony mohly u některých lidí vyvolat pochybnosti ohledně víry a mravů.
Z pozitivního vyznění textu vyplývá, že místní církve mají najít způsoby, jak tyto skutečnosti vyřešit ve prospěch a blaho všech členů Božího lidu. Usuzuji – a podotýkám, že jde o mé osobní stanovisko – že v některých případech se křest, o němž dikasterium hovoří, nemusí nutně odehrávat veřejně. Důležitou roli by v případě křtů a kmotrovství, uvádí dokument, měly hrát rovněž další osoby z rodin pokřtěných a kmotrů, které mají pomáhat křtěncům s životem víry.
Biskup Negri položil šestici otázek, na které dikasterium odpovědělo vesměs pozitivně. Pod dokumentem je podepsán nový prefekt dikasteria arcibiskup Víctor Manuel Fernández, jenž byl nedávno papežem Františkem jmenován kardinálem. Z otázek a odpovědí vybírám to podstatné.
Otázka č. 1: Může být transsexuál pokřtěn?
Odpověď: Ano, transsexuál, který prodělal hormonální léčbu a podstoupil chirurgickou operaci změny pohlaví, může být pokřtěn za stejných podmínek jako ostatní věřící, pokud nenastanou situace, kdy by vzniklo riziko veřejného pohoršení a dezorientace věřících. Týká se to i dětí a dospívajících, pokud jsou k přijetí svátosti křtu náležitě připravováni. Dokument zmiňuje některé papežovy texty týkající se křtu, jenž „je branou, jež umožňuje Ježíši Kristu zabydlet se v naší bytosti a nám vnořit se do jeho Tajemství“.
Otázka č. 2: Může se transsexuál stát kmotrem či kmotrou při křtu?
Odpověď: Ano, za určitých podmínek se mohou transsexuálové, kteří podstoupili hormonální léčbu a operativní změnu pohlaví, stát kmotrem či kmotrou dospělého transsexuála. Tato odpověď nezakládá povinnost nebo nárok. Tak jako u otázky č. 1 jde o to, aby věřící daného společenství nebyli tímto aktem dezorientováni ve své víře.
Otázka č. 3: Může se transsexuál stát svědkem u manželství?
Odpověď: Ano, v platné kanonické všeobecné legislativě není nic, co by to zakazovalo.
Otázka č. 4: Mohou dvě homosexuální/homoafektivní (tzn. se sklony k homosexualitě, pozn. red.), osoby vystupovat jako rodiče dítěte, které má být pokřtěno a které bylo adoptováno či získáno jinými metodami jako náhradním mateřstvím?
Odpověď: Aby dítě bylo pokřtěno, musí existovat opodstatněná naděje, že bude vychováváno v katolické víře.
Otázka č. 5. Může být homosexuální (homoafektivní) osoba, která žije s druhým, kmotrem pokřtěného?
Odpověď: Podle církevního práva (kánon 874 § 1, 1o e 3o CIC) může být kmotrem či kmotrou ten, kdo zaujímá postoj vedoucí život v souladu s vírou a posláním, které na sebe bere. Odlišný je případ, v němž spolužití dvou homosexuálních osob spočívá ne v prostém spolubydlení, nýbrž ve stabilním a deklarovaném vztahu (more uxorio – na způsob manželství), který je v komunitě všeobecně znám.
Otázka č. 6: Může homosexuální (homoafektivní) osoba, která žije s druhým, být svědkem u manželství?
Odpověď: Jako u otázky č. 3.
Prefekt Dikasteria pro nauku víry Víctor Manuel Fernández odpověděl tři měsíce po podání žádosti věcným rozborem, ukotveným v nejlepší tradici římskokatolického učení. Je potěšující, že se na dikasterium obrací biskupové s dotazy, které je třeba rozřešit pro blaho věřících dané diecéze, potažmo celé církve. Zastřešující odpovědí, kterou v textu zmiňuje prefekt, je papežem a celou církví deklarované přesvědčení, že kdokoliv, kdo pro sebe nebo pro své dítě požádá o křest a vyhoví kanonickým podmínkám, jejichž zásady jsou zakotveny v evangeliu, má být pokřtěn. To samé platí pro svědectví u svátosti manželství. Při křtu platí pro všechny žadatele bez výjimky, aby jej přijali s náležitou a upřímnou lítostí svých těžkých hříchů, aby křest měl svůj svátostný charakter.
Se svátostmi již nesmí být zacházeno jako s věcmi, které věřící katolický křesťan dostává za odměnu a slušné chování. Křest je darem Božího milosrdenství, skrze nějž se vstupuje na cestu, která člověku od základu mění životní směřování. Církev dobře ví, co jí Pán určil za její primární úkol; také proto je zprostředkovatelkou křtu každému, koho si Bůh přitáhl k životu víry, lásky a naděje.
