Tak nám zabili Prigožina! Nebo ne? Informace o jeho smrti zaplavila internet, věnovala se jí nejvýznamnější světová média. Mnohá z nich mluvila o likvidaci nepohodlného člověka Kremlem. Jiná o nešťastné náhodě, o technickém selhání letadla. Jak se v tom má člověk vyznat? Je opravdu Jevgenij Prigožin, zvaný Putinův šéfkuchař, mrtvý, nebo se nám někde z úkrytu vysmívá? A záleží na tom vůbec?
Ohledně Prigožinovy smrti se někde publikum dozvídalo, že jde o klamavou zprávu, která má očernit vedení ruského státu v očích světové veřejnosti. Další média kontrovala, že zpráva pochází ze samotného Ruska, má ale vypadat tak, jako by ji vyprodukovaly západní rozvědky. Rusko se tak snaží vyvolat dojem o informační válce vedené západem proti všem, kdo nestojí v jeho řadách či se nesklonili před jeho vlivem. Nebo snad jde o zprávu americké provenience, připravené ale tak, aby vypadala jako ruská klamavá informace snažící se vyvolat dojem amerického původu…
Jak se v tom všem vyznat? Je Prigožin opravdu mrtev? Jestli je tu něco jasného, pak informační válka. Ne ve smyslu záměrně vedené aktivity směřující ke zmatení protivníka; ta je vysoce pravděpodobná. Kdo ji ale způsobil, budeme vidět každý jinak. Jasný je pouze zmatek, který prožíváme a který zřetelně nabývá na síle. Svými důsledky má charakter války, ať už vznikl záměrně, nebo bezděky.
Jak v ní zvítězit? Dobrat se pravdy, pravda přece vítězí! Jak to ale mám udělat? Mám všeho nechat, vybrat celoživotní úspory a letět se do Moskvy či Petrohradu osobně přesvědčit? Všem nám je jasné, že si pravdu v tomto, ale ani v mnoha jiných případech neosaháme. Jak se s tím vyrovnat?
Můžeme se podívat na to, co nám poradí Bible. „Naše poznání je jen částečné,“ píše apoštol Pavel a očividně mu to nevadí. Ví, že „až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.“ Tak to píše v jednom ze svých dopisů. Ví, že není schopen poznat všecko, že existuje mnoho věcí, které mu zůstanou skryty, dokud nepřejde do jiného světa, do toho Božího.
Potřebujeme my vědět všecko? A jde to vůbec? Nikdy to nešlo, jen to dřív lidem tolik nevadilo. To až digitální doba, která informace zpřístupnila všem, vyvolala současně dojem, že prosté zpřístupnění současně znamená i využitelnost. Jde ale o dvě zcela rozdílné věci. Ke schopnosti využít informace už potřebujeme určitou výbavu. Částečně vrozenou, částečně získanou vlastním úsilím. Ani to, ani ono nemají a nebudou mít všichni.
Nikdo nepoznáme všecko. Přesto můžeme žít, a můžeme žít dobře. Nikdy nebudeme mít jistotu o našem světě a o všem, co se na něm děje. Zjevně to ale není na překážku. Nutně potřebujeme vědět jen několik málo základních věcí. Pak bychom mohli vyjmenovat dlouhou řadu informací, které je dobré znát, ba měli bychom se snažit je získat. Přežijeme ale i bez nich.
Pak existuje ještě mnohem delší řada poznatků, po kterých sice touží naše zvědavost, prakticky nám ale nebudou k ničemu. Informace o smrti Jevgenije Prigožina patří mezi ně. Zřejmě způsobil mnoho zla. Ať už ale zemřel, nebo ne, náš život to nijak nepromění.
Co je vůbec jistota? Ono na tomto světě není jisté vlastně nic. Můžeme si namlouvat, že máme spolehlivou rodinu, bezpečně uložené finanční prostředky, dobré pojištění i spolehlivého právníka, všechno to ale stojí na vodě. Stačí neskutečně málo a může to být pryč.
Dokonce ani Boží slovo není stoprocentní zárukou, že se všechno odehraje podle něj, jak vidíme na příkladu města Ninive v biblické knize proroka Jonáše. To jediné spolehlivé je Bůh sám a jeho láska k nám. Stojí za to odvážit se mu důvěřovat a spolehnout se na něj i v nepřehledných nejistotách tohoto světa.
Autor: Petr Raus - redakčně upraveno
