Považuji za důležité lehce dohlédnout na to, aby teologie dětí nebyla ovlivněna špatným pochopením písní. Přeci jen je rozdíl, jestli si z písně odnáší poznatek, že “Bůh je záštita má” nebo že “Bůh je zlá štika má“.
Mami, my jsme se učili ve školce vánoční píseň!“ „Jo? No to je bezva, jakou?“„Já už si to moc nepamatuju. Nějaký hajlom, hajlom, tydlidom.“ Takhle nějak začala před mnoha lety éra vánočních písní s neotřelými texty. Školky, vánoční dětská vystoupení, besídky. Nekončící zdroj dětské poetiky a mého nevadnoucího úžasu nad tím, jakou si děti vlastně vytvářejí představu toho, o čem jsou Vánoce.
Hajlom hajlom, to byl teprve začátek. Což teprve, když jsme trénovali ve sboru vánoční vystoupení, které vrcholilo písní „Pán Ježíš se narodil, aby hříchy světa smyl“. Krásná píseň s poselstvím, které se uzavírá jakousi výzvou k akčnímu kroku: „Těžko tomu věřiti, musíme za ním jíti. Poznat jeho srdíčko, rozjasní se nám líčko….“
Dojímala jsem se nad tím, jak krásně to dětem jde. Dokud jsem nezjistila, že všichni celou dobu zpívají „rozjasní se na mlíčko“. Což samozřejmě dává smysl, že ano. Miminko Ježíš, mlíčko, to je jasné, že se rozjasní srdíčko. Dobrá. S dětmi jsme si text rozebrali a vysvětlili, pak přišlo vystoupení. Děti pod vlivem trémy byly rády, že vůbec něco zazpívaly. Takže tam stejně švihly to mlíčko. Ale co. Jediné oko nezůstalo suché.
V jiném roce jsme vytvořili téměř muzikálové drama, kde byli kromě standardních pastýřů, andělů a ovcí také učedníci. A píseň „Dvanáct učedníků“. Píseň velmi užitečná. Kdykoli jsem tázána na učedníky, přehraju si ji v hlavě a jsem za chytrou. Píseň je rychlá, rytmická, naši kartonoví učedníci, kteří vznikli za účelem toho vystoupení, se v rukou dětí roztančili ve druhé části první sloky: „…Bartoloměj, Jidáš, Tadeáš a Šimon, Alfeův syn Jáááákub, cedník Matouš sám…“
„Jak, cedník? Co je to cedník, děti?“ „No, s tím se cedí nudle.“ „A co to má co dělat s učedníkem Matoušem?“ Ve světě fantazie přítomných dětí to nebyl žádný problém. Vysvětlovali mi to jeden přes druhého. Matouš postupně nabýval podobu moderního šéfkuchaře. Ono taky, přiznejme si upřímně, když je člověku osm let, lépe se mu chápe cedník než celník. Snaha vysvětlit dětem systém výběrčích daní v římské provincii kolem počátku našeho letopočtu vyzněla poněkud rozpačitě. A ze zamračených pohledů některých dětí jsem vyčetla jasné poselství, že oni stejně chtějí zpívat o Matoušovi–šéfkuchaři s cedníkem.
Od těch dob si dávám záležet, abychom si s dětmi vysvětlovali texty písní, a to nejen vánočních. Považuji za důležité lehce dohlédnout na to, aby teologie dětí nebyla ovlivněna špatným pochopením písní. Přeci jen je rozdíl, jestli si z písně odnáším poznatek, že "Bůh je záštita má" nebo že "Bůh je zlá štika má".
Nicméně zábavné výklady vánočních písní dále zajišťovala vystoupení ve školkách. Děti se mnou příležitostně diskutovaly texty různých koled. Od otázek které noviny se roznášejí z betlémské krajiny, přes Ježíška panáčka, kterého chtěly děti polívati, až po aktuální vrbu košatou, hej hej, poleva.
S touto písní ale naše nejmladší dítě odhalilo další level využití vánočních písní. Celou si ji přizpůsobilo k tomu, aby nám takticky sdělilo své vánoční požadavky. Podělím se s vámi o celý text, třeba pro inspiraci vašim dětem:
Stojí vrba košatá, hej, hej, poleva, na ní Háňa Pencová, hej, hej, poleva.
Přišla na ní máma Pencová, hej, hej, poleva, natahuje na ní hlavu, hej, hej, poleva.
Pojď má Háňo, pojď domů, hej, hej, poleva, a já domů nepůjdu, hej, hej, poleva.
Já chci aspoň tři Elzy, hej, hej, poleva, jinak domů nepůjdu, hej, hej, poleva.
Takže takhle nějak to naše dítě vidí. Matka s nataženou hlavou a kreativní vyjádření přesného vánočního přání. Přemýšlím, že letos vytasím stejné zbraně. Jen zatím nevím, které své přání nejlépe rytmicky uchopit. Tři Elzy nejsou zrovna to, po čem prahnu, ale co to vlastně je? Tři hodiny ticha? Tři dny na pláži? No, asi zůstanu nohama na zemi a zkusím třeba tři knihy, to by mohlo i klapnout. Hej, hej, poleva.
Autor: Ida Pencová
Zdroj: Ber celej balík
Foto: unsplash/Greg Rosenke