Moje kamarádka se před nedávnem vrátila ze zahraničních studií a hledala práci. Vystudovala práva a o nabídky pracovních míst neměla nouzi. Mohla si vybírat. Ovšem ona se rozhodla, že chce jít tam, kam ji povede Bůh. To se hezky řekne, ale hůře udělá. Jak to přesně poznat?
Probírala se nabídkami, studovala pracovní podmínky, porovnávala obory činnosti různých firem a sledovala, pro kterou z nich jí zahoří srdce. Nakonec si jednu zvolila. Nabídka, která se jí nejvíce zamlouvala, obnášela kromě psychotestů a odborných zkoušek i testy fyzické zdatnosti. Copak o to, kamarádka je sportovkyně a její fyzická zdatnost je vysoká. Nebála se, že by neuběhla požadovanou vzdálenost v určeném časovém rozmezí. Nebála se ani jiných disciplín, z nichž měla být testována, až na jednu jedinou drobnou věc. Ona nikdy nedělala pánské kliky. No vážně, nikdy. Nebylo to zapotřebí. Tak začala trénovat. Ale ono jí to moc nešlo. Poprvé fyzickými testy kvůli klikům neprošla. Dostala opravný termín za měsíc. Smály jsme se tomu a vtipkovaly, co během toho měsíce, kdy bude nacvičovat kliky na příští zkoušky, se asi tak má naučit nebo dozvědět. Proč se to celé takto seběhlo? Nechce tím náhodou Bůh něco říci? Není to podezřelé?
Kamarádka poctivě klikovala, posilovala a snažila se být ve střehu, aby pochopila, kdyby k ní náhodou Bůh ohledně této záležitosti mluvil. Dlouho se nic zvláštního nedělo. Konečně se přiblížil termín fyzických testů a my jsme si spolu špitaly: „Bylo to cvičení trpělivosti? Něco to přece muselo znamenat. Nebo že by se ještě něco mělo stát?“ A stalo. Den před zkouškami dostala další nabídku práce, která jí přišla stejně dobrá, možná o malinko lepší než ta původní. No jo, co teď? Sepsala si klady a zápory obou pracovních míst do přehledné tabulky, ale stejně z toho pořád nebyla moudrá. Navíc si nebyla jistá, kde v tom byl Boží hlas. Chtěla přece jít tam, kam ji povede on.
Rozhodla se jít druhého dne ráno na testy a poctivě klikovat. Třeba to nezvládne, testovacím řízením neprojde a spor o nové zaměstnání tím bude vyřešený. Celá napjatá jsem čekala na zprávu. Napsala mi už v průběhu dopoledne: „Udělala jsem to. Co teď?“ Mně to zdržení s trénováním pánských kliků bylo hned podezřelé! Nemůžu napsat, jak to dopadlo, protože v tuhle chvíli to ještě nedopadlo. Kamarádka odjela na chatu do lesů, kde chce být sama, chodit mezi stromy, koukat po ptácích a večer si udělá ohníček. Chce dát Bohu šanci promluvit
Nepozná správnou cestu ten, kdož nezabloudil..