Považuju za úspěch, že se spolu s mužem často smějeme. Netvrdím, že se nehádáme. Naopak. Názory jsou přece od toho, aby se různily. Ale vždycky se nám časem podaří se srovnat. Myslím, že mohu směle prohlásit, že se milujeme. O to víc mne vždy odrovná, když se dozvím, že se někdo z našich přátel rozvádí.
Vykračovala jsem si to po ulici a koukala, kde bych si koupila něco k obědu. Proplétala jsem se mezi chodci, obcházela maminky s kočárky, občas uhnula jezdci na elektrokoloběžce. Pozdně letní slunce hezky svítilo a mě napadlo, že možná už brzo bude burčák. Před okýnkem s nějakým pouličním jídlem stál na chodníku chlapík. Tedy on tam nestál, on tam tančil.
Štíhlý mládenec poskakoval, až se mu černé kudrny natřásaly. Mával divoce rukama a přidupával si jednou nohou před druhou. Připomínalo mi to nějaký valašský odzemek. Blížila jsem se k němu opatrně, protože mě nemohl vidět. Tančil totiž zády ke mně. Pobaveně jsem si říkala, že má trochu divný rytmus, ale na druhou stranu docela pěkně pracuje rukama.
Když jsem pro jistotu sešla z chodníku, aby mě náhodou nepraštil, pochopila jsem. Mládenec se snažil zašlápnout vosu. Nechtěla jsem se chechtat nahlas, protože jsem zachytila jeho pohled, když jsem jej obloukem míjela. Myslím, že se styděl. Nebo aspoň byl ve velkých rozpacích. O to víc jsem se těšila, jak budu tuhle příhodu vyprávět doma manželovi. Doufala jsem, že ho tím rozesměju.
Cítím se šťastná, když se spolu smějeme. Dávám proto pozor na vtipné a humorné příhody, snažím se zapamatovat si legrační události nebo dialogy, abych je mohla pak doma vyprávět. Považuju za úspěch, že se spolu s mužem často smějeme. Řekla bych, že to znamená, že jsme spolu rádi.
Společný smích samozřejmě není jediným aspektem našeho šťastného vztahu. Rádi společně jíme, procházíme se, chodíme na koncerty. Těší nás sedět ve stejné místnosti a tiše si číst. Občas se jeden z nás zvedne a uvaří pro nás oba čaj. Pak si zase čteme. Rádi koukáme na oblíbené staré filmy.
Je samozřejmě taky spousta věcí, které děláme každý sám a nenutíme se do toho společně. Každý potřebuje být i sám ve svých věcech. Netvrdím, že se nehádáme. Naopak. Někdy to jinak nejde. Názory jsou od toho, aby se různily. Ale vždycky se nám časem podaří se srovnat. Myslím, že mohu směle prohlásit, že se milujeme.
Vždycky mne úplně odrovná, když se dozvím, že někdo z našich vrstevníků ten smluvní vztah nedá. Jinými slovy, že se rozvede. Nemůžu v noci spát, pořád se mi před oči staví obrazy těch dvou a jejich slova, kterými komentují své rozdělení. Cítím strašnou tíži. Většinou jsem nic netušila. Jsem strašně naivní, protože jsem věřila, že i když jsem třeba měla nějaké drobné podezření, doufala jsem, že to zvládnou.
Nezasáhla jsem. Nebyla jsem si jistá, že to bude vhodné. Obávala jsem se, že bych mohla být podezřívána z všetečnosti a možná i vměšování. Škoda, že jsem to nepřekonala. Škoda, že jsem nesebrala odvahu a něco neřekla. Nezeptala jsem se. Je mi to strašně líto, protože jsem možná mohla. Možná jsem měla.
Ach, lidi, ptejte se. Buďte odvážní. Uvědomte si, že jste příkladem ostatním. Váš život je motivací druhým a slouží k porovnání dalším manželským vztahům ve vašem okolí. Nemusíte si vůbec uvědomovat, že se na vás někdo dívá, ale je to tak. Váš život je vaším nejjasnějším svědectvím. Když s mým mužem jdeme na koncert, neuvědomujeme si, že zrovna děláme reklamu na dlouhodobý manželský svazek. Ale je to tak. Všichni přátelé, kteří tam také přijdou, to vidí.
Děkuji pěkně za krásná slova vynesená z hlubin zralého srdce. Vidím to stejně.