V jednom vtipu Shooty znázorňuje dva doktory, kde jeden se ptá druhého: “Jaký je vlastně tvůj politický názor na Covid-19?” Pokud stejně jako já nepatříte ke skupině odpíračů nošení roušek a tím pádem máte důvěru ve vědecké teorie šíření viru, pak se snažíte dodržovat základní pravidla 3 R (rouška, rozestupy, ruce). Zkusme si dát ale ruku na srdce. Kolikrát jsme již tyto pravidla porušili?
Pokušení
Asi si zde na Slovensku pamatujeme na dnes již slavnou fotku premiéra Matoviče ze svatby šéfa poslanců OĽaNO Michala Sipose. Bez roušky. Premiér se snažil fotku omluvit, že platilo pravidlo, že v době focení nemuseli mít roušku, ale většina si i tak myslela svoje. Protože se umíme vcítit do jeho kůže. Na oslavě jdou pravidla stranou. Chceme se bavit. Trošku se nadechnout. Zapomenout na stres. Šup – rouška dolů.
Před nějakým časem jsem dostal pozvání na jednu soukromou akci. Přijal jsem ho. Bylo nás více než šest, hráli jsme celý večer poker, bavili se, popíjeli, jedli objednanou pizzu. Bylo nám dobře. Potkal jsem kamarády, které jsem dlouho neviděl. Porušili jsme asi všechna pravidla. Ne záměrně. Pouze jsme chtěli alespoň na chvíli zažít ostrov pozitivní deviace. Vím, byla to blbost. Ale kdo z nás občas neudělá blbost? Kdybych někoho nakazil, dlouho bych si to vyčítal. Zatím to naštěstí vypadá, že všechno dobře dopadlo. Ale riziko tam bylo velké.
Předpokládám, že podobné příběhy znáte i vy. Kdybychom je neznali, nebylo by tolik nakažených…
Tyto a podobné příběhy mě přivádějí k jedné otázce, která je v tomto kontextu důležitá:
Jaký je rozdíl mezi ideálem a realitou?
Velký.
Nežijeme v ideálním světě. Nechováme se všichni tak, jak bychom měli. Proč porušujeme pravidla? Protože jsme lidé, kteří dělají chyby. Protože máme svobodnou vůli a ne vždy se chováme tak, že svou svobodou neohrožuje svobodu druhých.
Marně politici zdůrazňují, aby lidé dodržovali opatření. Marně rodiče říkají dětem, aby se chovaly slušně, když jdou s kamarády ven. Marně faráři a kazatelé hovoří v kostelích o morálce a o tom, jak bychom se měli chovat podle Desatera.
Nikdy se nebudou všichni dobře chovat. Jako kdyby se na to zapomínalo. Politici s tím musí počítat. Rodiče s tím musí počítat. Faráři a kněží s tím musí počítat. Pokud bychom byli křesťanská země, tak bychom s tím počítali. Neboť Pán Bůh s tím počítá. Alespoň to tak čtu v Bibli.
Nikdo není bez viny. Nejsme roboti. Jsme lidé. Všichni máme máslo na hlavě. Netřeba obviňovat druhé, že to oni a my ne.
Premiér by neměl říkat lidem, že to vy jste si to pokazili. Rodiče by neměli říkat dětem, že dnešní mladá generace je horší než ta jejich. Faráři by neměli říkat, že kdyby všichni byli křesťané, bylo by méně zla.
Nic z toho není pravda. Protože nejde o to, o kolik více je druhý vinen než já. Takto to nefunguje. To, na čem záleží, je počítat s chybami. Být velkorysý k chybám druhých.
Virus si nevybírá své hostitele podle míry morálního selhání. Neútočí na ty, kdo jsou horšími lidmi. Měli bychom si od něj vzít příklad.
Autor: David Kostlán
Zdroj: Autentickaviera.sk
