Jaká je Evropa? Je spíše prostorem pro seniory? Nejen kandiduje, ale i volí jako stará! Vše mladé před stářím ustupuje, slouží a čeká na svůj hvězdný věk. Mladší nemohou kandidovat. Čtyřicet let je pro senátorskou a prezidentskou funkci mezníkem, který se nedá snížit.
Mělo by se vyjít vstříc mladým a uměle snížit věk voličů? Diskutuje se o různých formách, mimo jiné i o snížení volebního věku na šestnáct let. Tak je to v Estonsku, v některých spolkových zemích Německa a podobně hlasovali i mladí o nezávislosti Skotska.
Když o této možnosti však diskutují naši senioři v zákonodárných sborech, obávají se manipulací, k nimž je údajně mladý člověk silně nakloněn. Mládež ze sociálních médií je pro seniory noční můrou. Nevydiskutované názory, ve kterých není dostatečně jasno, se zdají být hrozbou. Nicméně namísto diskuse vidí řešení pouze v mlčení. To mi něco připomíná.
Když (mladý) Ježíš prováděl skvělou analýzu a usazoval ji do historie svého národa, tvrdě narazil. Směle popisoval nové myšlení a jednání s dokladem, že je konzultoval s Abrahamem. Jeho oponenti jej usadili slovy: „Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abrahama?“ Jako by ten věk něco znamenal!
Ježíš se podle zmíněného Janova evangelia (8:56-59) zmínil o Abrahamovi schválně, protože tím zřetelně naznačil, že on sám existoval již před věky. A zároveň, že před těmi věky byl i Abraham, tedy otec národů, do něhož tady na zemi Abram dozrával. Abram je jeho rodné jméno. Změna jména na Abraham probíhala až při navazování smlouvy s Hospodinem.
To bylo pro tehdejší židovstvo velice odvážné tvrzení! Však ten úryvek končí slovy: „Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.” Je možné, že Pán Ježíš v tom rozhovoru s židovskou šlechtou zacitoval z Abrahamovy závěti, která patřila k apokalyptickým textům té doby. Později – v prvním či druhém století – dostala i písemnou podobu. V textu se Abraham vyhýbá smrti a poznává nový svět.
Odtud se říká padesátému roku věku u mužů abrahámoviny. Ježíše tou poznámkou o padesáti letech shazovali, dnes má toto vyjádření dodat muži důstojnosti, uvítat jej v jakési přechodové fázi. V nové roli. Okolí se vůči stárnoucím mužům i ženám většinou vymezuje, nedovedeme oceňovat své seniory a tím pomáhat k vnitřní sebereflexi starců.
Starci zase neumí povzbuzovat mládež. Vidí jen sebe a svou životní moudrost. Spolehlivě umíme uzemňovat okolí svými poznámkami a tím seniory pohřbíváme dříve, než by bylo záhodno. Ale Pán Bůh zcela jistě nekončí na nějakém hřebeni času. (V souvislosti tohoto obrazu je zajímavé, že život dalšího biblického velikána, Mojžíše, končí na hoře Nebó.)
Někteří spojují padesát let s hloupými vtipy, třeba o mužské potenci. Muži si připadají odsouzení do starého železa. Rezignují do role hospodského vysedávače a štamgasta. Pro padesátníky a starší se dělají svébytné seznamky. Padesátileté se chytají stébla a hledají naději.
Sám pro sebe jsem si jist, že mne seniorský věk osvobodí k práci, na kterou nebyl dosud čas. V Londýně jsem nedlouho po sametové revoluci potkával čerstvé důchodce, kteří chválili Pána Boha za možnost jít do důchodu a sloužit na plný úvazek.
Podobně to vypadalo s těmi patriarchy. Jejich stáří bylo rampou ke hvězdnému období. Nemusela to být žádná velká sláva, ale zůstalo po nich hodně důležitých slov a činů. Teprve byli totiž k použití, protože jim nešlo tolik o sebe. Našli svou hodnotu a už nemuseli zápasit o nějaké zadostiučinění.
Seniorský věk je určitě požehnáním. Já bych těm šestnáctiletým dal volební právo a seniorům bych rád ukázal nové obzory. Utvrzuji se v přesvědčení, že zůstanu v rozhovoru napříč generacemi.
Foto: Mykyta Martynenko/unsplash
Konečně článek o relevantním obsahu. Někdy mám dojem, že on-line zápisy čím dál častěji připomínají politickou debatu v Polsku… Naštěstí stále existuje naděje. čekám na víc!
Musím se ještě podívat na čísla, kolik mladých by mohlo dát svůj hlas. Zda je relevantní obava, že by zahýbali volbami. Přiznám se, že nemám strach, spíše by mne zajímaly volební preference těchto lidí?! Neznáte nějaký výzkum na toto téma?