Díváte-li se na zprávy, mžiká-li vám před očima nějaké sociální médium, pak se ve vašem mozku něco děje. Odborníci to vysvětlí lépe a přesněji, já se na to podívám jako farář.
Jedním ze slov, která nic neřeší, ale pojí se se zrychleným tepem, je apokalypsa, Zjevení Janovo, věčnost, poslední soud a podobně. Spadají tam také ta sprostá, ale já se teď budu věnovat těm "světodějným". Čím jste v tradici hlouběji, tím jich máte více. Víte pak, co je třeba Armagedon a podobné výrazy.
Blog: Nevěřím v Boha a věřit nebudu, přesto mám bázeň, říkával pan Cepl
Víra člověku dává naděje vyjadřované krátkými a stručnými memy. Jedná se o velice důležité znaky, které podporují životně důležité procesy. Tak třeba jeden z nich: „Pán přijde!“ Ta slova si opakovali Ježíšovi učedníci ještě daleko před tím, než se jim říkalo křesťané. Měli naději na nějaké zásadní řešení, na vítězství dobra, poslední soud ... Na jedné straně je to ohromná posila pro každého věřícího, na druhé straně je to banánová slupka, po které se člověk lehko sklouzne.
Jak vypadá ta opora, to popisují hrdinové všedních dnů už po léta, a my si to po generace opakujeme. Vydrželi, obstáli a prošli potížemi a zápasy. Naproti tomu kotrmelec po uklouznutí po banánové slupce vypadá tak, že se začne zneužívat zvýšený krevní tlak a mělký, zrychlený dech a začne se tvrdit, že právě válka na Ukrajině ukazuje, že „Pán je blízko!“. Nebo, že výbuch podmořské sopky viditelný z kosmu, je ten důkaz.
Pak se vykládá Zjevení Janovo instruktivně, téměř jako kalendář či jízdní řád konce světa. A to se dělat nesmí. To, obávám se, nemělo a nemá nic společného s křesťanstvím. Mem „Pán Je blízko!“ byl platný a jasný za císařů před Konstantinem i po něm, stejně jako na přelomu prvního a druhého tisíciletí, či v časech první a druhé světové války. Prostě vždycky byl blízko, jak v našem chápání tekoucího času, tak v tom přímém okamžiku. Je naší silou i dnes.
Redakčně upraveno
Zdroj: kvasnicka.blog.respekt.cz
