Český statistický úřad zveřejnil výsledky sčítání lidí, ze kterých mimo jiné vyplývá také počet křesťanů v Česku. Každý si je posuzuje trochu po svém, někomu se to zdá docela dobré, jiný propadá zoufalství. Já se řadím k těm, kteří v číslech vidí paprsek pravdy, se kterou je dobré žít a příliš ji nehodnotit.
Dovolte mi krátký komentář týkající se součtu věřících, hlásících se k církvi nebo náboženskému směru a také těch, kteří si mezi církvemi nevybrali. Druhá zmíněná skupina je velmi sledovanou částí spektra, protože vyjadřuje lidi motivované nějakými vyššími zásadami. Jejich nárůst o 36% oproti minulému sčítání se vysvětluje nejčastěji tak, že se jim v soukromí jejich obýváku víra praktikovala jednodušeji. To je ale velice chabé vysvětlení. Zařazení se mezi věřící, kteří se nehlásí k žádné církvi, dovoluje totiž vždycky – veřejně i soukromě – vymezit se vůči církvím.
Z těch, kteří se hlásí k církvi, náboženské společnosti nebo náboženskému směru známe jen čísla tří největších církví v České republice. Ostatním církvím připadne po pár desítkách tisíc z toho zbytku, který ještě nebyl zveřejněn. Věřících nehlásících se k církvi anebo náboženské společnosti je ale tentokrát o 163 995 více než sympatizantů a členů velkých církví. To je číslo, které musí vést k pokoře, ale také k naději.
Je jasné, že roste počet lidí, kteří nepotřebují, aby jim někdo říkal, čemu mají věřit a co mají cítit. Zároveň nárůstem SBNR – Spiritual but not religious – roste počet lidí, kterým bychom měli naslouchat, když nám vyprávějí, čemu věří a za čím stojí. Jisté procento bizarních věr mne nemůže vykolejit z přesvědčení, že taková spousta lidí určitě chce následovat něco rozumného, co se dá vysvětlit. Byť bych s tím třeba v některých aspektech nesouhlasil.
Moje přesvědčení dále říká, že s drtivou většinou lidí takto věřících budu určitě souhlasit v podstatných věcech, protože chtějí obyčejné věci, které jsou všem lidem společné a já je slyším ze všech stran. Chtějí spravedlnost, pokoj, stabilitu a přiměřený rozvoj.
Je na čase se věnovat lidem, kteří se nevejdou do našich církevních struktur. Je dobré měnit naše způsoby tak, abychom si v rozhovoru co nejvíce rozuměli. Protože každý, i ten, kdo si odplivne při slovu Bůh, je partnerem k rozhovoru a spolupráci. Správná míra křesťanské přítomnosti v této zemi není v rostoucích číslech sčítání lidí, domů a bytů, ale v rostoucím podílu na dobrých a obecně prospěšných záležitostech naší společnosti. Kvasnice jsou minimálním a po smísení neviditelným podílem těsta. A přesto mají velký vliv. Správná míra podle našich babiček je tak akorát!
Redakčně upraveno
Foto: pexels/Tima Miroshnichenko
Zdroj: kvasnicka.blog.respekt.cz
Jakákoli víra dává člověku naději, protože nikdo nemá život stopro, tak jak by si ho představoval. Vzdávám hold všemu, co člověka posiluje a chrání a vážím si toho. Lidé, kteří věří a nejsou zlí, dosáhnou toho, čeho chtějí, když pomohou jiným, kteří nejsou zlí, k tomu samému.
Kvasnice jsou součástí těsta?Pouze kynutého milý pane! A většina světa používá nekynuté! Dokonce i ten Váš Kristus(pokud existoval) lámal svým učedníkům nekynutý arabský chléb.Bůh neexistuje a všichni prorokové byli a jsou v tom lepším případě blázni a v tom horším mocichtivý svině!
Milý Jaroslave , těsto nakyne vždy , kvasinky jsou součástí mikrobilogické flóry odedávna. Staci ponechat onu věc na vzduchu , třeba první piva vznikala samovolním kvašením , moje slivovice vznikne tak , ze na počátku pouze dávám ovoce do sudu .
Logika říká , že neexistenci nedokazujeme , ani tisíc expedicí nedokázalo , ze není yeti, olgoj chorchoj , nebo třeba hejkal. Pouze můžeme být o tom přesvědčeni na základě něčeho, třeba ale zatím neprozkoumala výprava všechny kouty světa a všemi metodami .
dokazuje se pouze existence . A vesmír je důkazem , že to nějak vzniklo.
Věřící nehlásící se k církvi mají převahu? (Jsou v tom i věřící komunisti? Těch jsem poznal dost.) A co třeba opačně členové církve, pokřtěni bez vlastního souhlasu po narození, kteří sice ještě nevystoupili, ale rozhodně věřící nejsou? Kolik je těch?
Všechno nasvědčuje tomu, že křesťanství v Evropě je přežité a sotva kdo ho už bere vážně.
Věříte v boha, případně něco jiného? OK, proč ne. Není ale lepší boha poznat? Zjistit, co je vůbec zač, jaká je vlastně jeho motivace ovlivňovat dění na Zemi, proč vůbec chce, abychom dělali nějakou praxi, jaká je jeho agenda, jaké prostředky a nástroje k tomu využívá, pod jakými všemi názvy se skrývá atd. A pak se rozhodnout?
Všichni žijeme v křesťanském prostředí,včichni se nalézáme mezi vírou a nevírou v Boha ,tzn. nikoli mezi vírou v jednoho Boha nebo jiného boha,takže buď jsme věřící nebo ateisti ,ale ne pohani.Aby se to vrátilo tam kam se patří,tzn abychom byli zajedno s předky,je třeba ohrožení a boj ,ne toleranci.To co předvádí současný papež není dobré.Chce to jednoznačnou ideu a ráznou intoleranci ke všemu škodlivému.
Nejvíce co škodí křesťanství je vaše “intolerance ke všemu škodlivému.” Kamenování jinakosti. ” Kdo jsi bez viny, hodˇ kamenem.” Nejsem si jist, zda skutečně žijeme v křesťanském prostředí a čím se vyznačuje
A co je škodlivé rozhoduje V.Pintera
Víra v boha klesá i kvůli restitucím , živení kněží a a řádů penězi daňových poplatníků a také sexuálních skandálů. Zatím, co dnes mnozí lidé si nemohou pořídit vlastní bydlení církev je přehlcena přepychem, zřizuje nadace , má vlastní televizní kanál atd., atd.
Dobře napsáno. I já jsem mezi lidmi co se nehlásí momentálně k církvi, ale podporují ekumenu a to, že každý má tu svoji cestu chceme-li říkat k Bohu. Je pravda, že je doba Individualismu a né vždy to je dobré. 20 let jsem byl aktivním katolíkem snažící se žít to co víra hlásá. Díky dost těžkým věcem v životě, jsem byl donucen svoje postoje přehodnotit a v to co jsem věřil zahodit, tak abych mohl jít dál, co nejlépe a porovnat si to se svým svědomím.
Vejít máme do pokojíka svého a zavřít za sebou dveře..
Těsná brána a úzká cesta vede k životu..